……a potom. (Poprvé zveřejněno v angličtině 17. 10. 2012)

Včera jsem konečně dostala klíče od místnosti, kde bude muzeum. A hned jsme tam ucháněly (v současnosti jsou u mě dvě kamarádky), abychom si tu prázdnou, nově vymalovanou místnost prohlédly a mohly jsme si ji změřit. Ti z vás, kteří sledují mou cestu od samého počátku, si možná vzpomenou na tento příspěvek, v kterém najdete fotky poněkud stísněné, hodně hnědé místnosti …

Zatímco já jsem si v Anglii užívala svatbu, důležité narozeniny a Giant Book Sales (dražbu knih), tady se pilně pracovalo, aby se do místnost vešlo velké množství domečků a ty ze sebe mohly vydat to nejlepší. Jedna má ochotná přítelkyně z Bavorova mi posílala fotky pokračujících prací. Těsně potom, co jsme s dcerou odjely do Anglie, začaly práce a jako první, dělníci začali zakrývat ten příšerný hnědý plastový strop. 

Taky odstranili otřesné světle hnědé laminátové obklady – vzpomínáte si na ně? Z fotek bylo jasné, že postupují velmi rychle kupředu. Také se začaly předělávat elektrické rozvody a přidávalo se spoustu nových zásuvek a objímek na světla.

Plná očekává ní jsem odemkla dveře … věděla jsem, že už je skoro všechno hotovo, teda kromě mříží na okna a posledních úprav rozvodů (ještě tu nejsou žádné zásuvky ani vypínače).

První, co mě zarazilo, byla velikost místnosti – vypadala mnohem větší, než jak jsem si ji pamatovala. A ještě než jsme začaly měřit, bylo jasné, že veškeré moje obavy ohledně toho, jak se tam všechny výstavky vejdou, byly zbytečné. Nejen že se všechny vejdou – je jich vlastně ještě víc, než jak jsem zmiňovala v posledním příspěvku – ale ještě budeme mít volnou roku i prostor ohledně toho, jak je uspořádat.

Druhá věc, co mě upoutala, byla, jak je místnost najednou plná světla, když je všechno bílé místo té ponuré hnědi. Dokonce i zbylé lino, které patří k těm původním hnědým věcem, se výrazně zesvětlilo a dobře poslouží jako odolný povrch.

Vstupní klenutá chodba vypadá skvěle, bohužel jen dveře ke klenbě moc neladí, ale myslím, že když je natřeme na tmavší odstín, tak to bude lepší. Vypadá to, že se budu muset smířit se skleněným panelem ve dveřích, protože muzeum bude veřejné a tak musí vyhovovat zdravotním a bezpečnostním požadavkům.


Jen teď lituju, že jsem nepožádala, aby natřeli i radiátory – jak je vidět na fotkách, okna jsou na každém konci místnosti a radiátory tam zabírají spoustu užitečného místa. 

Ale vzhledem k tomu že mám v plánu, navzdory radiátorům, umístit jednu výstavu podél zadní stěny a na druhé straně budou pod oknem pracovní stoly, tak aby se kolemjdoucí mohli podívat na probíhající práce, budou radiátory docela schované a myslím, že je zatím nechám, tak jak jsou.

Ještě mě mrzí, že jsem nenechala to umyvadlo a dlaždičky odstranit úplně. Počítala jsem s tím, že budu potřebovat přívod vody, abych mohla vařit kávu a čaj, které jsou naprosto nezbytné, když se pracuje na domečcích. Ale takhle jak je, působí umyvadlo velmi rušivě a budu ho muset celé nějak zakrýt. 

Malá odbočka: Češi jsou naprosto posedlí dlaždičkami v koupelně a všude jinde, kde jsou vývody vody. Každý kdo se chystá navštívit Česko republiku, by si měl vyhradit čas nejen na návštěvu nádherných gotických kostelů a romantických hradů, ale také navštívit pobočky obchodního řetězce Siko, který já osobně přezdívám Rájem koupelen. Představa vydlaždičkované koupelny mě naprosto děsila a hodně jsem bojovala s panem stavitelem, abych ho přesvědčila, že vykachličkovaná koupelna není nezbytnou součástí života. Nakonec se mi to podařilo, ale musela jsem trochu povolit a nechat ho vydlaždičkovat sprchový kout …

Další věc, na kterou se ještě budeme muset soustředit, jsou “zadní” dveře, které vedou do dlouhé chodby, někam daleko předaleko, kde jak doufám, jsou záchody. Dveře jsou striktně praktické a plánuju, že na ně nasadím Butterfly, aby použila své magické schopnosti a přeměnila je v něco úžasného.

Ale celkově jsem z celého prostoru nadšená (bylo tam dokonce i příjemně teplo, což jasně dokazuje, že radiátory fungují) a už se moc těším, až na konci měsíce dorazí domečky a součásti výstavy.  

Mezitím zvažuji, jestli mám pořídit do oken rolety, tak aby byl obsah pokoje v době mé nepřítomnosti schován … Stejně mám pocit, že pokud se někdo rozhodne vloupat dovnitř a nepáchat tam spoušť, tak se mu to, tak jako tak povede, nehledě na moje opatření. Na druhou stranu mám ráda rčení „Nemůžeš potížím zabránit, aby si nenašly tvůj dům, ale nemusíš je zvát dál…"

Děkuji, že jste dnes navštívili Cestininy domečky pro panenky. Pravděpodobně se tu neobjeví žádné další příspěvky, dokud nedorazí domečky, a pak nás bude čekat obvyklý chaos, než každý zapadne na správné místo. Všechny součásti výstavy se musí natřít dřív, než vůbec začneme vybalovat samotné domečky – pane jo!

Konečně na cestě – tedy skoro! Poprvé zveřejněno v angličtině 10.10.2012

Posledních pár týdnů jsem se vůbec neozvala, že? S hrůzou zjišťuji, že naposledy před měsícem. Mám pro to omluvu (vlastně několik omluv). Ta první zní, že, jak mnozí z vás vědí, jsme pořádali druhý velký výprodej knih, což znamenalo spoustu přemísťování knih a ukládání do polic, překračování krabic  a protahování se kolem polic, které jsme sem přitáhli z jiných částí domu... K ničemu z toho by nedošlo, nebýt neúnavné pomoci naší úžasné Jo, která byla nezdolná ve svém úsilí – díky Jo! (A také díky za to, že jsi zabránila tomu, abychom se občas s dcerou navzájem povraždily).

Vřelé díky i všem ostatním, kteří pomáhali při výprodeji knih nebo si přišli něco koupit – seznámila jsem se se spoustou milých lidí, kteří stejně jako já sbírají knihy řady Girls Own – povídky ze školy a další knihy pro dívky.

Naše “bastelroom” (kreativní dílna) vypadala takhle, a to jsou jen dvě stěny. Arkýřové okno je nyní take obestavěné knihami, stejně jako čtvrtá zeď. Knihy zůstanou v policích, dokud se odtud neodstěhujeme, pravděpodobně někdy brzy po Novém roce, takže pokud by si je někdo chtěl přijít prohlédnout, ozvěte se.

Někteří z vás by možná rádi věděli, co znamená "bastelroom", tak si dovolím malou odbočku.

“Basteln” je užitečné německé slovo, které znamená “dělat ruční práce”, “vyrábět něco rukama” nebo i “kutit”. Když jsme se asi tak před čtyřiceti lety nastěhovali do našeho domu, jedna z místností měla character tvořivé dílny a ten název se ujal. To vedlo k jedné zavádějící situaci, kdy měla dcera na základní škole popsat náš dům a psala o "bustle room" (slova “bastelroom” a “bustle room” mají stejnou výslovnost, ovšem “bustle” znamená v angličtině “pobíhat sem a tam, honit se, chvátat” - pozn. překl.). Učitelka neměla nejmenší tušení, k čemu by taková místnost mohla sloužit...

Nedávno jsem zjistila, že slovo “fröbeln”, odvozené od jména pedagoga Friedricha Fröbela , se používá v podobném smyslu, což mě velice potěšilo. (Friedrich Fröbel byl významný německý pedagog, zaměřoval se především na předškolní výchovu, vyráběl i různé učební pomůcky a hračky. V roce 1840 otevřel v Blankenburgu Kindergarten, čili první mateřskou školku.- pozn. překl.)

Zároveň s touto horečnou aktivitou probíhalo průběžné třídění obsahu těchto přepravek, které se vydaly na cestu z garáže během posledních několika týdnů. Poté, co jsme z nich všechno vyházeli, přineslo nám ohromný pocit z dobře vykonané práce, když jsme ty zaprášené přepravky mohli nechat na zahradě, aby je umyl déšť.  Na mého syna byl ten nepořádek trochu moc, tak je pak uklidil. 

Když jsme se vzpamatovali z šoku ze čtyř cenových nabídek na přestěhování domečků do Čech (jedna z nich byla dokonce stěhovací firma Jejího Veličenstva – což mě vedlo k úvahám, co ona tak asi potřebuje stěhovat? Třeba kdyby se náhle rozhodla poslat nějaký oblíbený kus nábytku z Buckinghamského palace do Balmoralu?),  bylo rozhodnuto, že si najmeme dodávku Box Luton, kterou nám tam odřídí jeden přítel koncem měsíce. Teď se jen modlíme, aby se to tam všechno vešlo. 

Jednou z výhod, že jsem vyrazila tak brzo do Čech – momentálně se nacházím v jakési přetupní stanici mezi mými dvěma zcela odlišnými životy, u jedné z mých nejstarších a nejlepších přítelkyň v Bonnu v Německu – je to, že si mohu přesně proměřit tu místnost v muzeu a rozhodnout, jestli se tam vejdou všechny větší kousky, které chci vystavit, nebo ne.  Jde o čtyři velké dubové skříňky (myslím, že to bývaly registratury v BBC), které mám v plánu využít jako podstavce pro některé exponáty, plus poměrně dost regálů (které můžete vidět rozebrané na horním obrázku), které ovšem nepřijdou do muzea, ale do mého domu v Bavorově.  Pár dubových pracovních stolů, také z BBC, které budou sloužit v muzeu jako pracovní plocha pro nové modely, je také připraveno k transportu, a samozřejmě spouta domečků pro panenky, buď zabalených v bublinkové fólii nebo v obrovských kartonových krabicích.

  

Těsně před výprodejem knih vypadal přední pokoj takto – všimněte si těch krabic od ovoce plných knih, které ještě musí být umístěny do polic kvůli výprodeji.

Takhle to v jednu chvíli vypadalo...

               

A když jsem v pondělí v noci odjížděla, pokoj vypadal rovněž plný, ale nyní již v určitém stupni pořádku, jak se tu shromažďovaly domečky před naším odjezdem 30. října.

Nepříjemný úkol provést finální přípravy některých zbylých domků na přepravu dodávkou a balení do bublinkových foliií připadne mým obětavým dětem, stejně jako naložit to všechno do dodávky. Oba jsou rádi, že tu nebudu překážet... Já taky! A jsem jim nekonečně vděčná za jejich podporu v této záležitosti.

Děkuji všem, kdo dočetli až sem. Jak jsem řekla, jsem teď na cestě do Bavorova a hodlám vyrazit na cestu zítra večer. Pokud všechno půjde dobře, dorazím tam v pátek večer. Pak budu muset krotit svou netrpělivou duši, neboť, jak předpokládám, klíče od té místnosti v muzeu  dostanu až v pondělí. Pak vám můžu slíbit další blog, s fotografiemi výstavního sálu, který bude, doufám, již předělaný.

Teď ještě musím vymyslet pro to muzeum název, který by fungoval jak v češtině, tak v angličtině – s vděčností přijímám všechny návrhy!